Koně v našem světě

Chov koní nebyl na našem území nijak řízen, patent Marie Terezie z 13.8.1763 stanovil, že chov koní bude řízen a podporován (jsme tedy v dobách Rakousko-Uherska.) Za vlády císaře Josefa II. byl vydán v roce 1789 Dekret o chovu koní. Řízení chovu koní bylo předáno armádě a v sídlech pluků byly zřizovány „hřebčinské“(hřebčí) stanice. Jejich účelem bylo zajištění dostatečného počtu koní pro armádní účely. Zpočátku šlo o teplokrevné klisny, které byly připařovány polokrevnými hřebci, později se přidávala mohutnější plemena, aby výslední koně byli též využitelní pro zemědělské práce. U zrodu ČT figurují koně Rakouska -Uherska, konkrétně kmeny Furioso, Przedswit a Shagya arab. Pro lepší orientaci si uvedeme stručnou charakteristiku těchto kmenů.
Furioso byl anglický plnokrevník, hnědý hřebec, který působil v hřebčíně v Mezöhegyesi. Narodil se v roce 1841 a založil kmen středně vysokého a středně mohutného koně. Jeho potomci vynikali zejména v zápřahu a jako jezdečtí koně. Časem se vytvořily dvě větve - radovecká - ušlechtilejší (z ní pocházel v Kladrubech působící Furioso XI) a piberská - mohutnější (z této větve byl Furioso XIII, který působil v Pohořelicích na Moravě.) 
Przedswit byl taktéž anglický plnokrevník, patřil k nejlepším z rakousko- uherských polokrevných kmenů, jeho potomci byli mohutnější a převážně ryzáci.
Shagya arab, byl arabský polokrevník z Bábolny, byl používán k celkovému zušlechtění.
Na vybudování podoby dnešního ČT měla největší zásluhu tři stáda: kladrubské, netolické a albertovské.