Arva
Arva
17. března 1874 se v Maďarsku narodila Kincsem. Nejslavnější klisna, která kdy na dostihových drahách běhala. Ač po narození příliš slibně nevypadala, na zelených oválech předváděla věci nevídané. Uměla se bravurně poprat se soupeři z řad klisen i hřebců. Kincsem, první klisna - nositelka klasické trojkoruny. Kincsem, vítězka všech svých čtyřiapadesáti životních startů. Kincsem neporažená, ba přímo neporazitelná! Přesně o 111 let později, tedy 17. března 1985, spatřila v napajedelském hřebčíně světlo světa subtilní ryzá klisnička...
Kostrbaté jarní sluníčko zatím jen nesměle nakukuje oknem do boxu, kde se přednedávnem udál zázrak zrození. Klisnička již pevně stojí na dlouhých nohou a zvědavě obchází svou mámu. Pak se zastaví a napřímí velké, chlupaté uši směrem k malému okýnku boxu. Právě v tu chvíli jí na čelo dopadne sice tenký, ale zářivý paprsek slunce. Stejně rychle jako se objevil, zase zmizel. A nikdo nemá sebemenšího tušení, že to je poselství od Kincsem: "Ty jsi vyvolená!" Život ve stáji běží dál svým obvyklým tempem. Ryzá kobylka se odvrací od okýnka a vesele poskakuje kolem matky. Kůň ve vedlejším boxu spokojeně chroupá svou dávku sena, venku dál štěbetají ptáčci, vítající jaro. Jako kdyby se vůbec, ale vůbec nic nestalo...
Po dražbě putovala Arva do Topoľčianek. Odtud si ji před Vánocemi odvezl do svého tréninkového střediska v Lysé nad Labem k Františku Vítkovi, kterému se kobylka zalíbila stejně jako věhlasnému žokeji Vlastimilu Smolíkovi. A tak tito tři spolu utvořili stěží překonatelnou "partu".
Arva přijímala tréninkovou práci velmi ochotně, dokonce s radostí. Ale s její dostihovou premiérou trenér Vítek nikterak nepospíchal, dopřál raději kobylce čas dospět a udělal dobře. A tak Arva poprvé ochutnala nezaměnitelnou atmosféru dostihů až v neděli 14. června 1986 ve Velké Chuchli. Na start 1035 metrů dlouhého dostihu pro dvouleté nezvítězivší koně vyběhlo pět klisen. Vítězkou se stala klisna Dalisa, svěřenkyně legendární jezdkyně Evy Palyzové. Nikdo však nad druhým místem Arvy nesmutnil. Pan Smolík zůstal věrný přísloví "První vyhrání z kapsy vyhání" a dal raději kobylce příležitost se s dostihy seznámit. Věděl, že by stačilo Arvu jen postrčit a vyhrála by ona...
O čtrnáct dní později se Arva postavila na start 1000 metrů dlouhého dostihu, tentokrát ve Velké Chuchli. Soupeřkami se jí stalo dalších sedm klisen, které stejně jako Arva ještě neokusily, jak chutná vítězství. Jenže na Arvu stěží stačily, protože ryzá klisnička před nimi proťala pomyslnou cílovou pásku o propastných devět délek dříve. A tak začala série skvělých vítězství...
Ačkoli byla Arva po svém premiérovém vítězství skvěle naladěná a připravená pracovat, trenér Vítek se přesto rozhodl dopřát jí odpočinek a přihlásil ji do dalšího dostihu až 3. srpna. V 1200 metrů dlouhé Ceně Masise si Arva hravě poradila s osmi hřebci a vyhrála o jeden a půl délky. Tímto vítězstvím na sebe upoutala pozornost odborníků i laické veřejnosti. Subtilní kobylka v dostihu sama dokázala odhadnout, kdy má akcelerovat, pochopila, že to, co se po ní chce, je vyhrávat! Panoval však všeobecný názor, že Arva bude dobrá pouze jako mílařka, prý jí chybí vytrvalost...
Další Arvin start se konal v neděli 13. září. Jako horká favoritka 1400 metrů dlouhého Geršova memoriálu nezklamala, i když to bylo doopravdy jen o nos před slušovickým Laurem. Jenže - zvítězila, a to se počítá.
Veleúspěšnou sezonu ukončila kobylka 11. října v Ceně zimní královny na 1600 metrů. Porazit se ji pokoušelo jedenáct soupeřek, ale Arva zvítězila lehce o 3 a 3/4 délky a stala se tak nejlepší klisnou roku (obsadila třetí místo v anketě Kůň roku 1987 za dnes již legendárním Železníkem a Formanem).
